Klub chovatelů holubů rakovnických kotrláků

Josef Hejda

Představujeme Vám další osobnost, která si zaslouží toto čestné místo na stránkách klubu.

Předseda klubu v letech 2003 až 2008

Josef Hejda

ze Sence

Svojí cílevědomou prací a lidským, kamarádským přístupem se nesmazatelně zasloužil o rozvoj a propagaci Klubu chovatelů rakovnických kotrláků.

Letos v létě jsem si udělal malý výlet na rakovnicko za dlouholetým úspěšným chovatelem a také bývalým předsedou Klubu rakovnického kotrláka Josefem Hejdou. Přivítání bylo skvělé. Na střeše vrkali všude přítomní holubi, sedli jsme si pod pergolu porostlou vistárií, na stole zavoněla káva a Josef začal vyprávět.

To už je všechno dávno, byly jiný časy a skrz místní rybník protekla spousta vody. Vždyt mi bylo vloni už osmdesát a to už je slušná řádka křížků. Narodil jsem se tady za kopcem v Lubné. Po válce v roce 1945 jsme se s rodiči přestěhovali sem do Sence, tady do toho domu kde právě sedíme. Měli jsme tu malé hospodářství a pár polí, ostatně jako spousta jiných tady ze vsi. Tady jsem po válce dostal od mého švagra Květy Frančeho prvního holuba, byla to sedlatá holubička kotrláka. To byl ten základní kámen mýho holubaření. Holubi patřili tehdá jaksi samo sebou na každý dvůr, přiživili se s drůbeží a polařili v okolí. Tenkrát před válkou se tady v okolí nepořádaly žádné výstavy a to jen chlapi si mezi sebou holuby vyměnovali jako králíky a štengrovali se v hospodě komu to lepší válí. V roce 1956 jsem se odstěhoval do Rakovníka a měl jsem holuby u strýce v Lubný. To bylo špatný, protože jsem se jim nemohl věnovat. Táhlo mě to zpátky a tak jsem se v roce 1987 vrátil zase sem. Co já toho už v životě choval. Nejvíc jsem si oblíbil koně a mám je do dneška v maštali. Moje velká láska je myslivost a k tý neodmyslitelně patří psi. Těm jsem se věnoval opravdu hodně, vždyt ty poháry, diplomy a jiná ocenění co jich je v kuchyni plná police, by mohly vyprávět. 

Ale zpátky k holubům. K té první holubici modré černopruhé přibyli brzo další kotrláci. Nebyl problém je tu sehnat, protože v okolí je měl každej druhej a taky jsem si pořídil český staváky co je tu vidíš na střeše. Do kotrláků jsem se opravdu opřel až po smrti Ládi Truxy, co je choval ve velkém dole ve mlejně pod hrází rybníka. Od nich z rodiny je nikdo nechtěl, tak jsem si z jeho chovu vzal ty nejlepší a začal. Základem mého chovu se také stali modří mramoráci od Josefa Janouška. A také pár černých sedlatých od Jardy Černého z Nového Strašecí, ale největší část chovu dal Jarda Josefu Zuskovi ze Senomat. Vlastně jsem do toho šel, abych podpořil výstavnictví v regionu. Tenkrát nechtěl nikdo vystavovat, ono to také nebylo nijak organizovaný. To až když v roce 1957 vznikl Československý svaz chovatelů. Za nedlouho na to byl v Rakovníku v roce 1960 založen klub chovatelů rakovnických kotrláků. Byl to vůbec jeden z prvních holubářských klubů po válce. To si myslím, že nejvíce prospělo popularitě kotrláka. Opravdový zájem o kotrláka byl až od první speciální výstavy v Rakovníku v roce 1974.  Od roku 1982, kdy vznikla základní organizace ve Všetatech, jsem jejím členem až dodnes. Začal jsem pomáhat s organizováním výstav jak v klubu, tak v ZO a sbíral zkušenosti.

„Jak by jsi shrnul historii a činnost klubu“. To je těžké, byly roky lepší i horší, začal. I klub měl svá slavná období a vrcholy, ale i hluboké krize. Nejlepší období bylo asi za Květy Frančeho. Nenahraditelnou práci pro klub odvedl Míra Novák, zootechnik v šlechtitelské stanici v Rakovníku. Dobrý tahoun v klubu byl Václav Kratochvíl z Loun. V roce 1998 byla v klubu hluboká krize a jedním kdo ho pomohl postavit zpátky na nohy, byl tehdy zvolený pokladník Jirka Holeček z Losiné u Plzně. Taky Jirka Jadrníček, když roky vydával zpravodaj a ročenku, klubu hodně pomohl. Rád vzpomínám i na Jardu Cintla, jako odborného poradce chovu a Mirka Mašatu. Největší oslabení klubu vidím v tom, že se přestali dělat speciální výstavy v Rakovníku a následně pak i v Lužné. Klub ztratil své tradiční zázemí a dost chovatelů z něj kvůli tomu i odešlo. Že prostředí nebylo zrovna vyhovující chápu, ale nyní je celý areál kompletně zrekonstruovaný a vyhovoval by jak po stránce kapacity výstavní plochy, tak i zázemím. Věřím, že vedení ZO v Lužné by nebylo proti, kdyby je klub oslovil. Do Lysé je to přeci jen z ruky, na druhou stranu to jistě přispělo k rozšíření popularity klubu v mediích i v chovatelské obci. Návratem do rakovnického regionu, ke svým kořenům vzniku by se jistě vrátila do klubu celá řada chovatelů a s nimi i regionální sponzoři, včetně města Rakovníka. Dnes, dřív než kdy jindy, se cení původ a tradice a tím více za hranicemi. Možná je to už tak trochu stářím, ale dokážu si představit výroční členskou schůzi klubu na místě, kde to všechno začalo v restauraci U zeleného stromu.

„Jak vidíš další budoucnost a tvoje aktivity“ O budoucnost kotrláka se nebojím, je to výborný holub, temperamentní, vyšlechtěný v mnoha líbivých rázech, plodný a s jedinečnou letovou vlastností válení. To z něj dělá atraktivní plemeno, které bude mít vždy dost příznivců. Já osobně mám v součastnosti přibližně 120 holubů z toho je tak polovina staváků a skrmím 40 metráků zrnin. Mé plány jsou hlavně závislé na dobrém zdraví. Připravuji se na letošní sezonu výstav. Chtěl bych obeslat všechny výstavy, na které léta dostávám pozvání, zejména však ty ve Všetatech, Lužné, Kolešovicích, v Rakovníku, v Kralovicích a doufejme, že i klubovou Speciální výstavu v Lysé nad labem. Těším se na spoustu dobrých přátel, které vždy rád vidím. Klubu a všem jeho členům přeji pevné zdraví, dost nadšení pro práci, notnou dávku tolerance a snášenlivosti při řešení klubových záležitostí a samozřejmě to, co je nejdůležitější, ať se jim daří v chovu.

v Senci 02.07.2016

Josef Hejda

TOPlist