aktualizováno: 18.03.2024 19:08:31 

Klub chovatelů holubů rakovnických kotrláků

Miroslav Mašata

Věnujme tento prostor osobnosti, která se nesmazatelně zasloužila o publicitu a rozvoj Klubu chovatelů rakovnických kotrláků, věnujme jí Miroslavu Mašatovi a jeho monografii „Rakovnický kotrlák.“

Miroslav Mašata

Knihu vydalo v roce 2006 nakladatelství Serifa s.r.o. Praha v grafické úpravě Petra Čecha, jako účelovou publikaci pro Klub a širokou holubářskou veřejnost. Tato kniha v sobě zahrnuje vše od historie, přes chov, genetiku, plemenitbu, až po statistické tabulky a v době bez internetu, tolik potřebné informace o chovech a kontakty na chovatele. O nadčasovosti, s jakou byla kniha napsána, svědčí fakt, že i po téměř deseti letech, které od vydání knihy uplynuly, je drtivá většina kontaktů aktuální. Monografie skýtá pozornému čtenáři ucelený přehled a neměla by chybět v žádné knihovně zkušeného i začínajícího chovatele těchto obdivuhodných holubů. Co o sobě a své knize říká sám autor Vám přinašíme v následujících úryvcích volně převzatých z této knihy.

Narodil se v Praze a důchodový věk prožil v menší obci Vižina nedaleko Hostomic pod Brdy v berounském okrese. Je to líbezný kraj spisovatele Oty Pavla, jehož středem se vine řeka Berounka. Ve svých hlubokých údolích porostlých smíšenými lesy, přináší život vesničkám rozkládajícím se na obou březích. Kdo by neznal Zbečno, Sýkořici, Nižbor a Hýskov. Právě zde, na Berounce mezi Křivoklátem a Karlštejnem, mezi městy Rakovník, Stochov, Lány a Beroun, se psaly spolu s českými dějinami i dějiny rakovnického kotrláka.

„Jsou místa a záliby, pro které se člověk někam rád vrací“. Koncem šedesátých let minulého století, jsem si oblíbil holuby - rakovnické kotrláky. Od pražských a českých rejdičů jsem k nim neměl daleko a venkovské prostředí, ve kterém jsem působil, pro ně bylo přijatelnější. Později jsem je přestěhoval do holubníku na půdě mé rodné vily v Praze na Královských Vinohradech. Spolu s pražskými a českými rejdiči létali nad vršovickým údolím a svým válením budili pozornost. Velmi jsem si je zamiloval. Již při studiu na střední zemědělské škole jsem začal sbírat naší i zahraniční holubářskou literaturu a po určitou dobu jsem měl možnost čerpat znalosti z rozsáhlé Voráčkovy holubářské knihovny. Měl jsem to štěstí a bylo mi ctí se setkat s opravdovými holubářskými pamětníky. V souvislosti s rakovnickým speciálním klubem to byl nezapomenutelný Ladislav Truksa a přítel mého strýce Josef Chytrý ze Žatce. Zajímavé útržky informací jsem získal od J. Šmída z Petrovic a posuzovatele M. Nováka.

V rodišti mé matky ve Kdyni na Šumavěa v okolí jsem byl jako chlapec holubáři vítán, protože je v místní škole učil můj děd, také holubář. Proto jsem si později uvědomil sílu osobnosti učitele Josefa Haunera, působícího na Rakovnicku. Mnohé to, o čem se zmínil v původní monografii z roku 1960, je stále aktuální, stalo se základem mé práce a nemohlo v ní chybět. Nemohl jsem také obejít pozitivní výsledky práce některých ve výčtu uvedených autorů, které jsem rád použil. Svá tvrzení mám podložená a v praxi přezkoušená. U získaných informací jsem dlouho zvažoval stupeň věrohodnosti. Mimo napsání nové monografie o rakovnickém kotrláku jsem se snažil, aby se má publikace stala i zdrojem informací pro chov všech holubů. Na základě známé skutečnosti týkající se nedobytnosti peněz u bývalého pokladníka klubu, financuji vydání publikace z vlastních zdrojů. I tak jsem možná překročil své možnosti. K mému pojetí genetiky holubů, která je vlastně součástí vědeckého oboru, bych rád vyvolal i případnou polemiku. To platí především pro chovatele, kteří jsou správně naladěni na vlnu přemýšlení na uvedené téma. Mým velkým přáním je, aby se alespoň základy genetiky staly součástí plemenitby holubů, podobně tak jak je to běžné v chovu králíků a drůbeže. Vstoupili jsme totiž již do 21.století a 3. tisíciletí.

    ve Vižině 2006                                                            Miroslav Mašata

 

Někteří lidé se domnívají, že je chov holubů k ničemu a ze svého pohledu mají vlastně pravdu. Potom by byla i láska také k ničemu a přitom je tolik potřebná. Co bývá zdánlivě k ničemu, může k něčemu být.

Miroslav Mašata

O autorovi knihy Rakovnický kotrlák Miroslavu Mašatovi  Pavel Vacek napsal :

Pochází ze staré chovatelské rodiny s kořeny sahajícími do 19.století. Ve středním věku byl v chovatelství považován za bouřliváka. Vycházeje ze svého vzdělání, reagoval na různé chovatelské nesmysly a nepravdy prosazované některými vlivnými činiteli anebo nesoudnými konzervativci s tím, že: „Kdyby se někdo navážel do profese nějakému řemeslníkovi, tak by řval.“

Měl možná ve své duši skryto něco z dítěte ze známé pohádky o královských šatech, které na podvedeném králi nemohli vidět jen hlupáci. Bez ohledu na důsledky byl vždy podle skutečnosti připraven zvolat: “Král je nahý.“ Tak znám autora již téměř padesát let.

Pochází po rodičích z venkova, ale narodil se v roce 1940 na Královských Vinohradech v Praze. Jako chovatel holubů a zdrobnělé drůbeže byl od dětství široko daleko téměř sám. Pouze pro svou zálibu v chovatelství vystudoval zemědělskou technickou školu s oborem chovatel v Hořicích a Čáslavi. Vysokou školu nedostudoval, ale absolvoval pomaturitní, nyní bakalářské, studium. Velkou zásluhu o jeho zaměření na národní plemena měl známý chovatelský odborník ing. Jan Bureš. Pracoval jako zootechnik v rámci své specializace v chovu drůbeže a laboratorních zvířat. Dělal okresního krmiváře a několik let byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze Uhřiněvsi. Za více než padesátiletou dobu své chovatelské činnosti získal několik čestných cen, zejména na klubových, národních a mezinárodních výstavách. Se svým Chodským psem dosáhl titulu Národní šampion.

Počátkem sedmdesátých let se stal vedoucím holubářské odbornosti při MV Praha. Za aktivní činnost na úspěšných pražských výstavách a později na tehdy ještě svazových výstavách společenských psů a ušlechtilých koček, na které se specializuje jeho manželka, se postupně dopracoval až ke zlatému odznaku „Za zásluhy o chovatelství“, který dostal ke svým šedesátým pátým narozeninám na návrh své chovatelské organizace Zaječov z Berounského okresu, kde v současnosti přebývá. Je čestným členem a jedním ze zakladatelů Speciálního klubu chovatelů rejdičů a racků se sídlem v Libčicích nad Vltavou a odborným poradcem Speciálního klubu chovatelů rakovnických kotrláků.

Pavel Vacek                                                    chovatel rejdičů a okrasných ptáků,                    bývalý člen MV ČSCH Praha